Přeskočit na obsah

Jean-Baptiste Dumas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jean-Baptiste Dumas
Narození14. července 1800
Alès
Úmrtí11. dubna 1884 (ve věku 83 let)
Cannes
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
Alma materUniversity of La Frontera
Povoláníchemik, politik, vysokoškolský učitel a farmaceut
ZaměstnavateléPolytechnická škola
Lékařská fakulta v Paříži
Přírodovědecká fakulta v Paříži
Oceněnízahraniční člen Královské společnosti (1840)
Copleyho medaile (1843)
velkokříž Řádu čestné legie (1863)
Montyonova cena za vědu (1864)
Cena Faradayovy docentury (1869)
… více na Wikidatech
ChoťHermione-Caroline Brongniart
DětiErnest Charles Jean-Baptiste Dumas
PříbuzníNoël Jean-Baptiste Henri Alphonse Dumas (vnuk ze synovy strany)
Funkceprezident (Francouzská akademie věd; 1843)
Deputy of the French Second Republic (1849–1851)
senátor druhého Francouzského císařství (1852–1870)
40. křeslo Francouzské akademie (1875–1884)
PodpisJean-Baptiste Dumas – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Baptiste André Dumas (15. červenec 1800, Alès11. duben 1884, Cannes) byl francouzský chemik a politik, průkopník organické chemie a profesor na Sorbonně.

Narodil se v rodině městského tajemníka a začal se učit v místní lékárně. Roku 1816 dostal nabídku do velké lékárny v Ženevě, kde byla vybavená laboratoř a kde se konaly i farmaceutické přednášky. Zde začal Dumas vědecky pracovat a publikovat, mimo jiné navrhl užívání jodové tinktury v lékařství. Ze také roku 1822 navštívil německý přírodovědec Alexander von Humboldt a na jeho radu odjel do Paříže. Tam se seznámil a spolupracoval s řadou vynikajících vědců a začal přednášet na École polytechnique. Roku 1826 se oženil s dcerou slavného chemika A. Brogniarda a roku 1828 se stal profesorem chemie na Sorbonně, nástupcem Gay-Lussaca. Od roku 1840 byl profesorem chemie na Pařížské lékařské škole (École de médicine).

Patřil k zakladatelům organické chemie, zejména analýzy, a klasifikoval organické sloučeniny podle aktivních skupin. Uvědomil si, že charakteristické vlastnosti molekul nezávisejí jen na druhu a počtu atomů, ale také na struktuře molekuly. Proto také odmítal Berzeliovu dualistickou teorii chemické struktury, která vysvětlovala soudržnost atomů a molekul přitažlivostí mezi kladnými a zápornými atomy a která v jeho době převládala. Vymyslel metodu stanovení přítomnosti dusíku v organických sloučeninách. Určil, jak stanovit atomovou hmotnost na základě měření hustoty par prvků a upřesnil atomové hmotnosti asi 30 prvků, včetně uhlíku. Popsal složení vzduchu a je též objevitelem řady organických sloučenin (např. chlormethan, chloroform aj.).[1] [2]

Po revoluci roku 1848 se stal politicky aktivní, Byl zvolen poslancem a za Napoleona III., v letech 1850-51 zastával funkci ministra obchodu a zemědělství, později také senátora.[3] Po pádu císařství v roce 1871 se z politického života stáhl a věnoval se pouze chemii.

Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Ottův slovník naučný, heslo Dumas, Jean Baptiste. Sv. 8, str. 166.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]